Dobrou noc, lišky

Někde jsem četla, že člověk má své kořeny tam, kde se narodil a kde prožil své dětství a nejútlejší mládí. Prý je těžké přesadit toho, kdo je z venkova, do města a obráceně. Myslím, že to asi platí spíše u starších lidí. Já ze svého okolí znám několik městských, ze kterých se stali vesničané a naopak. Je pravda, že někteří už změny svého životního stylu tak trochu litují, ale to je asi normální.

Lidem z vesnice většinou ve městě vadí  
–         přílišný hluk. Jsou zvyklí, že přes ves přejede jedno auto za hodinu a večer už nejezdí téměř nic. Město, zvláště větší, je hlučné neustále.
–         anonymita – na vesnici vidí každý, každému, až do kuchyně (zdatnější pozorovatelé i dál) a ve městě se většinou neznají ani nejbližší sousedé.
Lidé z města si stěžují vlastně na to samé, jen z druhé strany.
–         přílišný klid– po čase, kdy euforie z nádherného ticha odezní, dojde jim, že na této vesnici pravděpodobně dožilo nějaké to psisko nebo tu mají slušně vychované lišky. A vůbec, kde tu mají nějaké divadlo?
–         ztráta soukromí– kdejaká babka chce vědět, odkud je, co dělá a jestli ta paní, co za ním jezdí, je jeho zákonitá manželka.

Odvážnému štěstí přeje

Změna životního stylu určitě vyžaduje dost odvahy.  Nikdy totiž člověk neví, jestli se rozhodl správně, dokud to nevyzkouší. Nedávno jsem viděla v televizi dokument, ve kterém účinkovali mladí manželé. Rozhodli se, vyměnit život ve velkoměstě, za život na malé vesnici. Vlastně to byla spíše samota. Všichni si mysleli, že je to brzy omrzí, sbalí si věci a odjedou do svého pohodlí. Byli na omylu. Spokojenost tam vládne už několik let.
·        Někdy člověk může volit, kde bude žít a pak je to radost.
·        Někdy se rozhodnout nemůže a pak je to smutné.

Myslím si, že každý člověk byl měl mít právo rozhodovat, jaký životní styl mu bude vyhovovat.